Barça, jak se Barceloně také přezdívá, byla založena iberskými kmeny. Její další obyvatelé – Féničané – dali městu jméno Barcino. Toto starověké jméno, ze kterého se po stoletích vyvinula Barcelona pravděpodobně pocházelo od vážené rodiny Barců z Kartága.
Kolem 9. století našeho letopočtu převzali kontrolu nad městem Vizigóti a Arabové. Během války za nezávislost Španělska se stalo osvobození Barcelony jakýmsi symbolem svobody a zároveň znamenalo motivaci pro budoucí vítězství války.
Během 18. století se Barcelona začala vzmáhat zejména díky rozvoji zemědělského a textilního průmyslu. Přestože městu bylo zasazeno několik těžkých ran - okupace během Napoleonských válek, ztráta kolonií v tzv. novém světě a regionální konflikty – znamenalo 19. století pro Barcelonu rozkvět jak průmyslový tak kulturní. Katalánský jazyk a literatura zaznamenal v tomto období nebývalou renesanci. Přestože v dalších obdobích v průběhu 20. století procházelo město vlnami sociálních nepokojů, dokázalo si po druhé světové válce vybudovat dobré jméno na mezinárodní scéně a zároveň upevnilo svou pozici v rámci Španělska.
Na přelomu 19. a 20. st. jsou vystavěny nové secesní paláce, začínají práce na nové katedrále a nastává obroda katalánské kultury (literatura, divadlo, výtvarné umění). V roce 1939 je město obsazeno fašisty, což vede k řadě represí, mimo jiné zákazu výuky katalánštiny na školách. Přechod k demokracii nastává až v roce 1975, po smrti F. Franca. Katalánsko získává status autonomního regionu a v roce 1980 je zvolena první katalánská vláda. V roce 1992 se v Barceloně konaly Olympijské hry.
Dnes je Barcelona evropskou metropolí velkého kulturního, ekonomického a sportovního významu. Novodobá historie Barcelony je také nerozlučně spjata s působením vynikajícího architekta Antoni Gaudího, který tvořil na zakázky zdejšího hraběte Güella a jehož památky jsou s dnešní atmosférou a vizáží Barcelony neodmyslitelně spjaty a dodávají jí specifický ráz.